Mozart, W. A.: Symfonie

„Jak záhadná je Mozartova hudba! Všechny motivy, zvraty, fráze – vše, co je možné nazvat hudebním vokabulářem – nám připadá známé. Všichni skladatelé jeho doby hovořili tím stejný „jazykem“. Mozart nebyl novátorem umění, jako například Wagner nebo Monteverdi, neměl na

hudbě co zreformovat. V hudebním jazyku své doby našel všechny možnosti jak vyjádřit, co chtěl. Vše, co je podle nás typicky „mozartovské“, nacházíme i v dílech jeho současníků. Mozartův osobitý kompoziční styl není možné definovat. Nevybočuje ze stylu doby jinak, než svojí neuvěřitelnou velikostí. Bez toho, aby vynalezl, nebo používal cosi neslýchaného, nebývalého v technice hudby, uměl těmi stejnými prostředky, jako ostatní skladatelé doby, zprostředkovat takovou hloubku, jako nikdo jiný. Zdá se nám to záhadné, neumíme to vysvětlit, ani pochopit.“

Nikolaus Harnoncourt

41 symfonií Wolfganga Amadea Mozarta představuje obrovský hudební monument reprezentující skladate¬lův celý hudební vývoj. První symfonii KV16 dokončil již v roce 1765, tedy coby devíti¬letý. Vznikla pod vlivem J. Ch. Bacha v Londýně. Poté přichází období vlivu vídeňské školy a Mozart začleňuje do původně třívětých symfonií menuet. V psaní symfonií pokračuje Mozart i v Itálii a v Salcburku. Pro Concerts Spirituels napsal v Paříži roku 1778 třívětou, tzv. Pařížskou symfonii a o šest let později, zkomponoval během pouhých čtyř dnů v Thunovském paláci v Linci symfonii Lineckou. V době mezi operami Figarova svatba a Don Giovanni vytvořil symfonii D dur, Pražskou.
Poslední tři symfonie napsal Mozart v létě 1788 během pouhých šesti týdnů, kdy mimo symfonií vzniklo ještě klavírní trio C dur a E dur, sonatina pro violu a známá klavírní sonáta facile. Není známo, pro jakou konkrétní příležitost Mozart poslední symfonie napsal, ani kde došlo k jejich prvnímu provedení. Na druhou stranu, romantizující teorie 19. století, že symfonie v průběhu svého života vůbec neslyšel je krajně nepravděpo¬dobná. Například Akademie, kterou Mozart organizoval roku 1790 ve Frankfurtu, uvedla v programu: Eine neue grosse Simphonie von Herrn Mozart. Je tedy velmi dobře možné, že se jednalo o jednu, nebo dokonce dvě z posledních tří symfonií.
Symfonie g moll existuje ve dvou verzích. Druhá verze, kterou vyslechnete dnes večer, obsahuje – na rozdíl od verze původní – klarinety. Všechny věty, kromě třetí, jsou v sonátové formě. První věta začíná tajemným, sytě tmavým zvukem ve smyčcích s dělenými violami. Poněkud atypicky neuvádí hned v prvních taktech hlavní téma, ale accompagnato, což je princip, který později převzali mnozí romantičtí skladatelé. Hlavní téma je velmi dobře známé a Mozart s ním pracoval již v kadenci první věty svého klavírního koncertu č. 21.
Symfonie C dur, zvaná „Jupiter“ získala své přízvisko patrně pro svůj jásavý charakter v intrádové tónině C dur. Název nepochází od Mozarta. Důkladné studium barokních kompozic vedlo u Mozarta k dokonalé syntéze starého kontrapunktického a nového stylu, které skladatel neustále a nanejvýš duchaplně kombinuje. Nejmarkant¬nější je tento princip v celkové koncepci Finale, které je psané v klasické sonátové formě. Baroko a klasicismus se spolu prolínají již v hlavním tématu, které začíná stejně, jako staré téma fugové charakteristickou, chorálně jednoduchou hlavou. Pět témat se vzájemně prolíná a doplňuje, skladatel nesmírně složitě kontrapunk¬ticky zapracovává kánony, imitace, těsny a převraty, které vrcholí v závěru věty. Právě v tomto místě působí vedení hlasů a celkové gesto jako mnohomluvný ansámbl charakterů a postav opery buffa. Zde je vrchol Mozartovy geniality, dokonalé spojení starého s novým, symfonie s operou, hudby s nekonečnem.

Program:
• W. A. Mozart: symfonie č. 40 g moll, K 550, 2. Znění

1. Molto allegro
2. Andante
3. Menuetto. Allegretto – Trio
4. Finale. Allegro assai

přestávka
• W. A. Mozart: symfonie č. 41 C dur, K 551 Jupiter

1. Allegro vivace
2. Andante cantabile
3. Menuetto: Allegretto
4. Molto allegro

ÚČINKUJÍ:
Czech Ensemble Baroque Orchestra
Koncertní mistr: Peter Zajíček
Dirigent: Roman Válek

Orchestr:
6-5-3-3-3, 2-2-2-2, 2-2-0-0 ti,cembalo, (celkem 34 hráčů)

Nastudováno pro Bacha na Mozarta! 2013

délka programu: 90 minut s přestávkou

Změna obsazení vyhrazena.