České hvězdy světového klasicismu.
Prioritní postavení v českých hudebních dějinách zaujímají čeští, moravští a slezští skladatelé, kteří se díky pobělohorskému vývoji a absenci větších šlechtických dvorů a center ocitli jako instrumentalisté, skladatelé, či pedagogové vně území tehdejších Čech, Moravy a Slezska. Hlavními destinacemi bylo Německo (Berlín, Drážďany), Itálie (Benátky, Miláno), Francie (Paříž), Rakousko (Vídeň), Rusko (Petrohrad) aj. Kromě velkých center bylo pro naše skladatele lákavým odbytištěm mnoho menších, avšak bohatých šlechtických a duchovních center, jako Esterháza, Štrasburk, Mannheim, Salcburk a desítky dalších. Díky velké migraci hudebníků po Evropě a rozvoji koncertního života ve druhé polovině 18. Století vzniklo bezpočet příležitostí ke špičkovému vzdělání a uplatnění. Seznam významných Čechů, kteří se v Evropě takto prosadili, dnes zahrnuje několik desítek významných jmen. Společným rysem těchto skvělých skladatelů bylo renomé, jehož dosáhli, kooperace s nejvýznamnějšími světovými skladateli a hudebními centry a úctyhodná kvantita děl, jež napsali. Na svém kontě měli obvykle několik desítek symfonií, hudbu komorní, chrámovou, opery a jiné jevištní formy a didaktické a teoretické spisy o hudbě.
Idée fixe našeho koncertu je český a moravský region, jenž má jako „křižovatka dějin“ zcela specifický dopad na melodickou, rytmikou a dramaturgickou stránku kompozic.
Jiří Antonín Benda (1722 Staré Benátky – 1795 Bad Köstritz) rodák ze Starých Benátek je pokládán za zakladatele klasicistního melodramu (Pygmalion, Médea, Ariadna na Naxu a.j.) Vedle melodramů je autorem také řady kantát a oper, z nichž dramaturgicky nejzajímavější se jeví singspiel Romeo a Julie z roku 1776. Jeho symfonická tvorba (30 symfonií) je však neméně zajímavá a odráží progresivní styl vrcholného německého klasicismu.
František Vincenc Kramář (1759 Kamenice – 1831 Vídeň) – Tuřany u Brna, Vídeň, Pecz, Itálie, Francie Vídeň – to je trasa skvělé kariéry dalšího hvězdného Moravana pozdního klasicismu, která byla korunována titulem císařského dvorního skladatele Františka I. Kromě tradičních symfonií, komorních a chrámových děl komponoval Kramář méně obvyklé koncerty pro klasicistní klarinet. Je autorem dvou klarinetových dvojkoncertů a řady komorních děl pro jiné dechové nástroje.
Pavel Vranický (1756 Nová Říše – 1808 Vídeň) Trojlístek hvězdných Čechů uzavírá skvělý dirigent, spolupracující s Haydnem i Beethovenem, tvůrce 51 symfonií, množství děl jevištních, kantát i duchovních skladeb. Jeho tvorba byla odrazem nejlepších skladatelů doby (Mozart, Haydn, Beethoven). Vytvořil osobitý styl směřující k programní hudbě romantizmu.
Program:
- Jiří Antonín Benda: Symfonie G dur, č. 5
(Allegro – Andante Molto – Tempo di Minuetto) - František Vincenc Kramář: Koncert pro dva klarinety Es dur, op. 35
(Allegro – Adagio – Rondo) - Pavel Vranický: Velká symfonie c moll, „Na oslavu míru s Francií“, op. 31
(Revoluce – Smrt Ludvíka XVI – Anglický pochod – Vyjednání míru)
ÚČINKUJÍ
Czech Ensemble Baroque Orchestra
Soli:
- Ludmila Peterková, klasicistní klarinet
- Marjolein de Roos, klasicistní klarinet
- Koncertní mistr: Peter Zajíček
- Dirigent: Roman Válek
Orchestr:
8-6-4-4-3, 2-2-2-2, 2-3-0-0, ti, tm, gc, cemb (celkem 42 hráčů)
Nastudování pro Hudební festival Znojmo
délka programu: asi 90 minut s 1 přestávkou
Změna obsazení vyhrazena.